Ve víru vášnivého tance

Ach, ten polský noční život! Nemohu si ho vynachválit. Ovšem, nejprve jsem jako každá bojácná dívka musela vyřešit, jak se dostanu ze svých vcelku vzdálených kolejí k onu zdroji neutuchající zábavy, hlasité hudby, chutného pití a bláznivého smíchu (mezi světáky se používá označení "party" či "club", tentokrát pro vás nemám žádný polský překlad - tato jména jsou jaksi internacionální). V mém případě se jedná pouze o desítky minut, které musím věnovat cestě, ale po většinu času tento proces absolvuji v noci nebo velmi brzy nad ránem. Obě tyto možnosti díky své temnotě skýtají pobudům různého druhu nepřeberné množství možností, jak napadnout nebohou, společensky či skutečně znavenou tanečnici. A proto v ruce třímám peprný sprej (po jehož legálnosti v polské zemi nepátrám, raději bych jej nepoužila vůbec) a v zásadě se jako klíště držím pohromadě se svou tanečnicí-kolegyňkou. Zaplaťpánbůh (nebo kdokoli jiný), ještě jsem se s žádným neřádem nepotkala, snad to tak vydrží napořád.

Po nalezení klubu (ano, nalezení, někdy je to velmi obtížné, včera jsme po městě bloumali asi půl hodiny, než se nám vyhlídnutý klubík podařilo najít) prostě vstoupíte dovnitř, v tomto se postup nijak neliší od českých zábavných zařízení. Většinou následuje odložení oděvů (které mě vždy stresuje, neb musím velmi rychle a hlavně nenápadně odložit i svršky, které mě sice během chladné noci krásně zahřívají, ale které se vůbec nehodí pro prostředí nočního života) a pak už přímý vstup do onoho velmi rafinovaně nasvětleného a vybarveného, správné emoce vyvolávajícího ráje.

Poprvé jsem se setkala s barem, u kterého se platí speciální kartou namísto peněz (možná to znáte a zdá se vám to naprosto běžné, pro mě je to však úchvatná novinka - stejně tak pro tanečnici-kolegyňku, která je na rozdíl ode mě zkušeným klubovým mazákem). Prostě si u pultíku na kartu vložíte tolik peněz, kolik jen chcete, a pak už u při objednávání pitiva jen nastoupíte s oním kusem plastu. Vskutku ohromující.

Podnik s velmi vtipným názvem "Zła Kobieta" (Zlá žena)

Dále už podle všech očekávání následuje vír tance, popíjení a komentování někdy nebožáků, někdy úchvatných tanečníků na parketu (minulý klub nám poskytoval přímo božský výhled na taneční prostor díky svému uspořádání na patra a stolečkům na jakési galerii). Dá se říct, že kvalita výhledu rovná se množství pobavení či obdivných "och" (vážně doufám, že si někdo tropí žerty i ze mě, jinak se mi má škodolibá záliba krutě vrátí). Po zkonzumování pitiva se člověk vrhá na parket (s drinkem tam nikdy nelezu, vždycky se poliju), někdy povzbuzen hudbou, někdy právě oním pitím. A pak už nastává čas, kdy se protančí nejedny střevíčky (to miluju, takhle mám další záminku pro zakoupení zbrusu nového páru) a kdy se pozná, že člověk hrozně rychle stárne - na parketu se objevují stále mladší tanečníci (díky bohu jsou stále ochotni s vámi tančit, dokonce i v páru!) a po dlouhé noci bolí všechny svaly, klouby i kosti (jak u té choré stařeny). Nutno však říct, že to zato stojí - potkávání nových lidí, házení úsměvů, letmé avšak naprosto záměrné koketné dotyky, hlasitý a falešný zpěv, spousta srandy - s tím vším se tam fakt potkáte!

Ale teď už mě, prosím, omluvte. Musím se chystat na další bouřlivý večer. Oproti tanečnici-kolegyňce jsem notně pozadu. Navíc mě čeká nervózní přešlapování před šatní skříní a naříkání, že opět nemám co na sebe. Mějte se a tanci zdar!