Miami a Key West

Miami - co nabízí tato obří floridská metropole, co nikde jinde nenajdete? Tak kupříkladu Zuzanu Belohorcovou s dcerkou na dětském hřišti v parku, kde jsme marně hledali průvodcem popisované ledové sochy, úchvatně osvětlené noční mrakodrapy tvořící neuvěřitelná panoramata, palmy lemující každou cestu, deště spouštějící se z nebe bez mráčku a za plného slunečního svitu, neobvyklé budovy ve stylu art deco a s bary vyhrávajícími na celé kolo, a lidi toužící se bavit na každém kroku. To je prostě úžasně živé Miami.

Miami z přístavu

Kdo má pro strach uděláno a baví ho základy typu bermudský trojúhelník, rozhodně by měl vstoupit do dopravního prostředku zvaného Metromover. Nenechte se mýlit - na mapce mohou jednotlivé trasy působit jasně a nekomplikovaně, ale opak je pravdou! Nasednete na jednom místě a okružní jízdou byste měli dojet do původní pozice, ale ono houby. Jakýmsi tajuplným způsobem si automatizované vláčky snad samy od sebe mění zastávky i směry jízdy. Jinak si nedokážu vysvětlit, že já a Zuzka, vysokoškolsky vzdělané a od přírody děsně inteligentní dívky, jsme zaboha nemohly najít správný vagónek. Snad zázrak se nakonec stal a a my jsme vystoupili tam, kde jsme skutečně měli. Přes všechny komplikace to byl výtečný způsob putování po městě - zcela zdarma, s výhledem na celý okouzlující downtown a hlavně s klimatizací chránící nás, na mírnější teploty zvyklé Čechy, před zhroucením se z vedra a vlhka.

uchvacující pohled z Metromoveru

A jak praví mnou zrovna vytvořené tradiční pořekadlo "kdo jednou cestovati začne, přestati již nemůže", vyrazili jsme i na samotný konec Floridy - na Key West. Kuba je odtamtud co by kamenem dohodil a je to znát i na charakteru městečka. Havansky působící domečky s bujnou zelení, horko k zalknutí a mnou už vítané časté a především osvěžující deště. A taky ta poloha Key Westu - abyste se tam dostali, musíte projet nekonečně dlouhou cestu vedoucí přes mosty spojující jednotlivé ostrůvky floridských Keys, odkud není kam odbočit či utéct, neb vás všude obklopuje voda a v ní si rochnící aligátoři (anebo teda můžete nasednout do letadla a doletíte až na KW, ale to je nuda, to jednoznačně ignoruju) - tohle mě nikdy nepřestane fascinovat!

Pak už jsme v Miami nevěděly (opět ve složení pouze Marťa, Zuzka a já) coby, a tak jsme nasedly do auta, holky odřídily nekonečné kilometry, a ocitly jsme se v Orlandu, které pro nás mělo připravenu jinčí zábavu - hleďte na další kapitolu.

nejjižnější bod ve Státech - Key West

3: Cruise Miami - Ocho Rios (Jamaica) - Grand Cayman (Cayman Islands) - Miami

Neprobádané

Jak se krmit a přitom u toho nezemřít nebyla naše jediná starost a náplň dočasného lodního života. Měli jsme i cíl, dokonce hned dva - prvním z nich bylo zastavení v půvabném jamajském městečku Ocho Rios. Ráj na zemi - exotické rostliny i zvířena, hospodářské i obytné domky v pestrých barvičkách, bělostné pláže, modravé vody zálivu. Pohoda, klídek a "Irie, man!" v rytmu reggae plynoucí k vašemu uchu odevšad. Nejpůvabnější na tom všem ale byli tamní obyvatelé. My, bělobou pleti zářící turisté jsme byli poznat na sto honů, a oni, nezahálčiví a příležitost nepromeškávající jamajští obchodníci nás hodlali vyždímat naplno a do posledního centu. Naše výkony v podobě milionkrát vysloveného "No, thank you!" (v příjemném i mírně iritovaném rozpoložení) na jakoukoli zpoplatněnou nabídku za stálého zalití potem z důvodu nepředstavitelného parna považuji za rekordní a jsem na ně náležitě pyšná. Odměnou za nekonečné odmítání jamajských služeb nám bylo poležení na pláži s názvem "No problem", vstupem v hodnotě několika málo dolarů a za doprovodu domorodých občanů různého vzhledu i povahy (od láhev vody a sňatek nabízejícího hlídače pláže až po mušle, klobouky a jointy prodávajícího obchodníka, co se naštve, když od něj nic nekoupíte, ale který vám sdělí, že vás i přesto miluje).

Druhým místem, kde jsme vyhodili kotvu a ošahali si zas pevnou zem, byl ostrov Grand Cayman. Pěkný plácek, fakt. Pokud nám na Jamajce vadily řasy v oceánu a zpoplatnění úplně čehokoli, tak tady se nám v těle opět rozhostila nesmírná harmónie. Slunce na nebi i v duši, klid a mír okolo i v nás, úsměv od ucha k uchu, co už nikdy nesmažeme. Avšak leháro na písečné pláži a chytání záviděníhodného bronzu nebylo jedinou aktivitou, na kterou jsme se zmohli. Prozkoumali jsme totiž taky želví farmu! A nejlepším zážitkem ze všech bylo ošahání si malých želvích miminek - sesterské duo a já jsme vyhrnuly sukně, spláchly ruce antibakteriálním gelem a vnořily se bosy do vodní nádrže plné natěšených želviček. Vlastně pardon, želvy byly vyděšené a my natěšené. Ulovily jsme si každá jedno milé zvířátko marně se snažící o útěk a ignorujíc nasupené plácání želvích ploutví do našich pazourek jsme si na ně roztomile požvatlaly, ihned se s nimi vyfotily (památka na takovou aktivitu musí být, že ano) a zase je propustily ze svých spárů na svobodu. Želvičky se pomalu nestačily nadechnout, jak pádily schovat se do nejodlehlejšího koutku pod hladinou, avšak my jsme radostí hopsaly až do stropu. To bylo tak pěkné! 

Pak jsme se opět všichni nalodili a užili si poslední veselé chvíle obžerství. Výletní plavba pro nás skončila, avšak Miami se nás už nemohlo dočkat - vizte a slyšte další epizodu našeho cestování v následujícím příspěvku!

2: Cruise Miami - Ocho Rios (Jamaica) - Grand Cayman (Cayman Islands) - Miami

Nejezené

Šmarjá, děcka, to jste ještě nezažili! Taková žranice, takové orgie! Jídlo na každém kroku, kam se hnete, tam je pokrm, kam se podíváte, tam je potrava. Carnival své cestovatele téměř násilně vykrmuje!

Jak se všichni cpou, předbíhají, přetlačují - vše kvůli nebeskému žvanci!

Nasytit se je na lodi možné hned na několika místech. Existuje zde restaurace, kde veškeré chody servíruje personál, což znamená, že jste obskakování jako králové. Jak to je úžasné, když trávíte tři dlouhatánské a unavující  měsíce busserováním po restauracích. Avšak z důvodů profesionálního postižení si neužíváte posezení bez pohnutí brvou naplno - povolání, jež se nám stalo na jistý čas živobytím, nás ovlivňovalo i při prostřené tabuli - jedním očkem jsme s děvčaty sledovaly talíř, druhým nošení podnosů, objednávání jídel, chování číšníků, rozmísťování nádobí, sklízení ze stolu a mnoho dalšího. My jsme to vnímaly jako edukační seminář, sledovaní zaměstnanci spíš jako inspekci, bobci malí. A pak je tu taky otevřený bufet, kde si naložíte vše, co vidíte a po čem jen toužíte, a pak nad vzdouvajícím se pupkem litujete, že jste měli velké oči, ale moment nato jdete pro další porci mňaminky ještě nevyzkoušené a prostě neodolatelné.

Ale zpět a velmi rychle k zajímavější části. K pokrmům samotným! Zkusila jsem téměř vše, co se dalo. Doslova, vůbec nepřeháním. Můj břich je mi důkazem. Zde se dostávám ke svým pobytům v tělocvičně - pohyb mi byl třeba jak sůl. Ne ke shazování kil, ale ke spálení aspoň toho, co jsem snědla před dobou dalšího krmení. Snídaně, svačinka, obídek, zákusek s kávičkou, menší zahryznutí, večeře. Člověk se na plavbě prostě nezastaví, furt v jednom kole jsme byli!

Měla jsem všelijaké mořské plody, což už mi připadá jako normál a budu po tom toužit i doma, snědla jsem kousek aligátora, pochutnala jsem si na šnecích, mlaskala jsem nad žabími stehýnky, ochutnala jsem nebeské dezerty a dostala se do stavu extáze při každém polknutí. Začíná mi kručet v břichu, když si na to vzpomenu.  A všechno bylo krásně nazdobené, skvěle dochucené, chuťově vyvážené a naprosto božské. 

Jen zázrakem jsme utekli kruté smrti přežráním a následným prasknutím. Zásah shůry, jinak si to nedovedu vysvětlit. Díky zato, ale víc za příležitost to vše vidět, cítit a vším se nacpat. Ráj na zemi to byl!

A stále ještě s plavbou nekončíme - v dalším díle našeho milého seriálu naleznete počteníčko o krásách Karibiku.

1: Cruise Miami - Ocho Rios (Jamaica) - Grand Cayman (Cayman Islands) - Miami

Nevídané

Usaďte se, zavřete očka, zklidněte dech a začněte si představovat: loďka asi jako Titanic, mnohonásobně dofoukněte její rozměry, přidejte exotické prostředí s milými palmami vlastními Karibiku, azurové vody oceánu a luxus na palubě v podobě čehokoli, o čem se bojíte i snít, a máte to - obraz naší výletní plavby jak malovaný. V živých barvách. Úchvatný až to bere dech. (Jestli dýchat stále ještě můžete, očividně děláte něco špatně.)

Naše plavidýlko - Carnival Destiny

Kajuty byly malé, ale přátelské (Až na fakt, že jsme málem ztratili Zuzanku, na kterou se zřítil kus stropu! Skoro teda - když tam zrovna nebyla, obrovská nadpostelová stropní část upadla na lůžko a kdyby tam to naše nebohé dítě leželo, jistě by bylo nemilosrdně rozmasakrováno!), avšak zbytek interiérů a exteriérů veškeré kajutové strasti vynahradil. 

Toť ten zlosyn!

Casino připravené hostit všechny neřesti světa, vířivky, bazény, tobogánovitá skluzavka vyvolávající rozzářený úsměv dítěte na tváři každého dospělého, minigolf, lázně, fitness centrum (které jsem hojně využívala a kterýžto fakt vysvětlím v následující části o papkání), kabarety, živé kapely - prostě cokoli vás jen napadne.

A personál - zlatí byli, fakt, úplně všichni. Stále se usmívající housekeepeři (pardon za to amerikanizované slovo, ale jsem mírně zdeformovaná místním pobytem a navíc výraz "chlapi pokojští" mi připadá ještě horší), vtipkující až mírně přidrzlí číšníci, kapitán hovořící krásnou italskou angličtinou, kuchaři, kteří zaslouží pozvednout do nebes (opět odkazuji na část o žranici) - znovu opakuji, dechberoucí, srdcezastavující.

Toť vše k vybavení plavidla, co nám na malý čas poskytlo neuvěřitelné blaho. Avšak nekončíme, čtěte dále!