Postřehy všeho druhu aneb Nemohu najít vhodný název

Abych pravdu řekla, měla jsem pro toto místo nachystán úplně jiný textík. Pojednával by o našem povedeném/nepovedeném nočním klubovém snažení, kdy jsme vlastně většinu noci pročekaly (já a mé dvě spolubydlící) v neskutečné frontě před podnikem, do kterého jsme se nakonec ani nedostaly, o přetlačování a davovém šílenství v oné frontě (ve skutečnosti to byl spíše zdivočelý shluk skupinově poblázněných jedinců než cokoli jiného), o zkrácení si čekání odchodem do jiného podniku a následném velmi hlasitém a velmi holčičím klábosení o věcech možných i nemožných (bavily jsme se kupříkladu o usedání na mísy veřejných záchodků – já jsem rozhodně proti a své stanovisko v nejbližší budoucnosti určitě nezměním; ovšem v naší debatě padly i argumenty o pohodlí a pocitu uvolnění při utrůnění se na onom porcelánu, které zněly dosti přesvědčivě – co vy na to?), o opětovném zařazení se do klubového „shromáždění“ a potkání spousty lidí v podobě ostatních cizokrajných studentů a vůbec gdańských návštěvníků všeho druhu, o odmítnutí věnovat tomu přecpanému klubu jakoukoli další minutu našeho drahocenného času a přesunutí se i s již zmíněnými gdańskými návštěvníky do restauračního zařízení (Norové to byli, prosím pěkně, ta internacionálnost mě nikdy nepřestane bavit), kde poprvé povstala diskuse o záchodových bakteriích, a nakonec i o veselém návratu domů, kdy jsem já jediná vlastně byla vskutku navracející se nazpět, zatímco mé společnice v sobě našly sílu na mnohá jiná noční dobrodružství, která Gdańsk nabízí a o kterých mám zakázáno napsat jakékoli slůvko. A tak tedy o předchozí noci nenapíšu už ani řádku a vrhnu se na jiná témata.

Včera jsem zažila svou první skutečnou hodinu kurzu jazyka polského (= akt mnou považovaný za velmi podstatný, neb jsem sebou bezhlavě plácla do prostředí země polské, kde se plácat ještě chvíli určitě budu). Mám dokonce i učebnici! Je barevná, velká (a těžká a zabírá místo v kabelce) a začínáme v ní s úplnými základy jazyka. Takže jsem se vlastně trochu nudila, neb jako každá správná obyvatelka či každý správný obyvatel česko-polského pohraničí rozumím frázím typu „nazywam się Agnieszka Polańska“ či „bardzo mi miło“.

Ach, je to prostě osud, ta kniha prostě patří ke mně! Svou pozornost prosím věnujte podobnosti  jména mého a jedné z autorek.

Avšak i přes mé sebevědomé vystupování jsem došla k několika překvapujícím zjištěním. Doteď jsem si myslela, že polské „rz“ se vyslovuje jako české „ř“, ale ono houby! Teď se držte nebo se aspoň posaďte, milí a mně jistě podobní nadšenci a stoupenci polštiny, ten zvuk se z lidského hrdla vyřítí jako „ž“ – trochu jiné než to jediné české, ale i tak je to pořád „ž“. Kdo by to byl Řekl?! Celou dobu, kdy studuji mou sestrou zakoupenou knihu česko-polské konverzace, si myslím, že tvůrci museli být naprostí blázni, když pŘi výslovnosti slov jako „ogrzewanie“, „drzewo“ či napŘíklad „morze“ stále stejně kŘečovitě užívají znaku „ž“. Tímto se jim omlouvám za svou prostoŘekost (a užívám si onoho krásného a jedinečného zvuku českého „Ř“ aspoň v češtině). Dalším šokem z filologické polonistické a velmi akademické oblasti mi byla neexistence písmen „v“, „x“ a „q“. Cha, jen si to představte – nic takového tu v Polsku prostě nenajdete! Ani kdybyste se hodně snažili! Prostě úchvatné! A ještě snad poslední věc – pomatená jinými slovanskými jazyky (velmi nenápadně zde chci navázat na slovenštinu a její měkké „l´“) jsem došla ke svému ještě jinému poblouznění mysli.  Značka „ł“ a „Ł“ v jazyce polském totiž neoznačuje měkkost (jak jsem si bláhově představovala), ale je tomu právě naopak. Tohle je totiž „ł/Ł“ tvrďák, který se vyslovuje asi jako anglické „w“, zatímco normální „l/L“ normální není ani za mák, ale naopak se za ním schovává milá výslovnostní měkkost. No, už končím s oněmi jazykovými poznatky, sama se do nich začínám zamotávat.

Zítra vyrážím na průzkum oblasti zvané „Westerplatte“. Vlastně ani nevím, co mě tam čeká. Jedno je jisté, jedu lodí! Jsem nadšená! Podrobnosti a pokračování příště…

PS: Během zítřka bych sem mohla šoupnout i pár fotek, ať ten strohý text není jen tak suchopárný. Takže se tímto omlouvám za nedostatek obrazového materiálu, který v nejbližším možném termínu napravím, tak přísahám.