V onen den jsme se probudili do deštivého počasí. Komu by to ale vadilo, když nám útěchu sliboval už familierně osezený autobus, který nás měl dovézt do ráje - čokoládového. A tak se taky stalo! Městečko Hershey, kterému panuje stejnojmenná čokoládovna, bylo zahaleno do milionu nápisů hlásajících něco jako "Welcome!" nebo "Hershey´s Kiss". Jak sladké! Naším cílem nebyl zábavní park nacházející se ve stejném areálu, nýbrž fabrika na onu voňavou pochutinu. Před vstupem a zážitkem na vlastní kůži se mezi námi šířily různé domněnky o tom, co že nás to uvnitř vlastně čeká. Výrobní linka či Willy Wonka? Já jsem si přála to druhé, všichni dohromady jsme očekávali aspoň spoustu ochutnávek. A ono to nakonec dopadlo krapet jinak. Milý a nekompromisní asijský průvodce Tony nás k fabrice dovedl ještě před otvírací dobou - je to vážně frajer, ví, jak to chodí, že ostatní busy s čínskou posádkou jsou velmi průbojné a návaly lidí velmi hojné a boje o první místa kruté. A měl pravdu, hošan jeden. Nejprve jsme se chytře probojovali k záchodkům (Tony pečuje o naše měchýře a jejich pravidelné vyprazdňování) a poté jsme se v rekordním čase 40 minut měli dostat k vláčku vozícímu návštěvníky po útrobách továrny a taky k obchůdku se suvenýry. Nemožné - za ten čas vše zvládnout - a tudíž taky všemi hned od začátku ignorované. Na vláček jsme si poctivě vystáli frontu, nasedli do vagónku, pofotili se s třemi kravičkami doprovázejícími nás a zpívajícími o výrobním procesu a načuchli jsme úžasným odérem voňavoučké čokoládky (I když u toho bych se zastavila - Hershey promiň, ale nemůžeš konkurovat ani Orionu, natož třeba Milce; prostě pardon, pár komplimentů zde uvedu, ale zas přehánět to nemohu, aby čtenářstvo nenabylo mylného dojmu o tvé kvalitě.). Po průjezdu všemi atrakcemi jsme se dlouhou chodbou, kde se nám dostalo první a poslední ochutnávky (3 čokoládové bonbonky, ale buďme rádi i za to), přesunuli do čoko-shopu. Zbývalo nám asi posledních 5 minut do odjezdu autobusu a veliký obchod s mnoha lákadly, a zde se ignorace Tonyho a jeho včasných příchodů jen prohloubila. Cookies s čokoládovými kousky dělají v Hershey´s ale výtečné, to se musí nechat. A taky všechny ty balíčky cukrovinek tak pěkně naskládaných v obrovských kopách pohromadě jsou neodolatelné. Při takových lákadlech mé frfňání nad nepříliš kvalitní čokoládovou hmoutou nehraje roli a prostě nakupuji (balíček mini Reese bonbonků s burákovým máslem na mě čeká za chvíli, jen co dopíšu, hned se na něj vrhám - od včerejška jsem se ho nedotkla, ale déle už odolávat nelze). Abychom si to tedy shrnuli, Wonka se nikde nezjevil, Umpalumpové taky ne, barevný fantazijní svět byl trošku chabější, ale i tak to vcelku bylo fajn a milý-úsměv-na-tváři-vytvářející (přesvědčují mě cookies a Reese, jednoznačně).
To ale ještě zdaleka není vše z onoho dne! Dále jsme se vrhli do země skla - Corning Museum of Glass, aneb muzeum skla v Corningu. Příjemné místo to je.
Moment, přerušuji psaní a šmátrám po oranžovém balíčku s Reese´s Peanut Butter Cups, neb mi v očích planou jiskřičky, všude kolem sebe spatřuji kakaové boby a dostávám se do transu - Hershey mi byl čert dlužen. Jéšiš, to je lahoda.
Hned na začátku předváděčka výroby skleněných předmětů naživo - dva chlapíci chopivší se kovových tyčí a vyrábějící tykev (jen na vysvětlenou - Halloween se blíží), pak muzeum s interaktivní zábavou (jako kupříkladu zrcadlo s optickým klamem, neprůhledná okenní tabulka, co se stává průhlednou při stoupnutí na spínač, nebo nerozbitná skleněná kapka, kterou objevil jakýsi princ "of Bohemia", o kterém jsem v životě neslyšela). A pak taky suvenýry! Milí mí nejbližší, až uvidíte, co vám vezu ze všech těch rozmanitých míst, nebudete se stačit divit. Zraky vám budou přecházet!
Další den, tedy dnešek (píšu zpětně, doháním internetový výpadek), byl věnován Niagárám ještě jednou. Avšak na líčení těchto příhod si budete muset, milí zlatí, ještě chvíli počkat. Stejně jako já - ještě nám zbývá asi 5 nebo 6 hodin jízdy, pak se ocitneme v Bostonu, a potom se těšte!
Žádné komentáře:
Okomentovat