Budíček v pět ráno a velmi brzký příjezd do města už pro nás nepředstavuje nic neobvyklého. Hned první zastávkou v milém Bostonu byl Harvard. A vlastně to ani nebylo v Bostonu, nýbrž trochu paradoxně v blízkém Cambridge (škola jako škola - jména, jen se nám pleťte). Na vlastní oči jsme spatřili nejstarší kampus v zemi (Harvard vznikl dokonce ještě dřív, než se vůbec zrodily Spojené státy americké), sochu pana Harvarda, který vlastně nebyl sám sebou (Mr. Harvard totiž nikdy nebyl zvěčněn ani na obraze, ani na fotografii, nikdo si nepamatoval, jak ve skutečnosti tato osůbka vypadala - a tak se na univerzitě ujal pěkný zvyk vybírání nejkrásnějšího studenta, jehož tvář nahrazuje obličej neznámého) a MIT (Michigan´s Institute of Technology, o kterém jsem dřív ani netušila, avšak dnes už vím, že mají velmi významnou fakultu architektury a velmi silný - jak stále zdůrazňoval Tony - signál wi-fi.
Nakonec jsme ještě na hodinku nastoupili na loďku vozící zvědavé turisty po přístavu a ukazující jim všelijaké pamětihodnosti. Nejočekávanější atrakcí mělo být místo Bostonského pití čaje, ale z důvodu nekvalitního technického vybavení lodi a nešikovné nahrávky linoucí se z nefungujících mikrofonů jsem z plavby měla tak akorát prd. A o Tea Party se jen zhruba domnívám, kde asi tak mohla být. Nevadí, aspoň jsem si potrénovala odhazování vlasů z obličeje za děsně fičícího větru a stabilitu vlastního těla na plavidle. To se mi ještě bude hodit, neb i když nám Eastcoast Tour končí, vrháme se za teplem na jih - Miami se nás už nemůže dočkat!
Žádné komentáře:
Okomentovat