Cesta do neznáma

První dojmy z cesty se dostavily už v Praze. Jízda žlutým Studentem z Brna a přesednutí na Florenci poskytuje nečekaná a pro single jedince osudová setkání všeho druhu, to samé platí rovněž pro dopravu leteckou a její milé stewardy. Ještě jsem pozapomněla (ale přes rameno pokukující spolucestovatelkou jsem byla naštěstí upozorněna) na střetnutí se s nejúžasnějšími hudebníky zvanými Charlie Straight zahlédnutými z okna busu! Prostě na každém kroku neuvěřitelné vzrušení.

Létání je výborná věc. Avšak vřele doporučujeme okamžitě a na jakýchkoli postech letiště žádat o sedadla vámi chtěná a rozhodně nesituovaná na úplně poslední pozici na samotném ocase letadla. Protože jinak si projdete letadlo až na úplný konec a číslo vašeho sedadla stále nebude k vidění, své místo pak budete poznávat podle aroma toalet a možnost široké nabídky jídel podávaných během letu se promění v přidělení jediného zbylého pokrmu, neb letušky a stewardi i přes veškeré vřelé sympatie všechny další chody již rozdali ostatním před vámi sedícím cestujícím.

Pokud toužíte při kombinovaném letu s ČSA a Deltou po češtině, nedoufejte. Letušky se očividně již natrvalo usídlily v amerických končinách a češtinu pomalu a jistě zapomínají používat. Běžně pak zaslechnete velmi netradiční a hrůzu do očí (i uší) nahánějící zvedání hlasu na konci vět nebo rozpovídání se při líčení všech palubních pokynů a skutečně nečekaný zvrat a ukončení řeči asi v polovině výpovědi, neb poloamerické stewardess prostě dojdou slova a ani se nesnaží je znova naleznout. Nicméně dává to letu takového nezvyklého ducha.

Imigrační úředníci jsou zajímavou kapitolou doprovázenou stresem a nervozitou. Ovšem poté, co se překonáte a vynaložíte nadlidský výkon při vyřizování vízových povinností, setkání s letištním oficírem zababušeným do uniforem a možná i zbraní už není tak problematické. Avšak někdy vás může překvapit, jací originální oni celníci dokážou být! Kupříkladu letištní kontrolu v Praze zajímá, jak velká je bábovka v kufru, ve které se může nacházet potenciální zbraň hromadného ničení, nebo kde všude se pohybovalo vaše zavazadlo a jestli si náhodou neodskočilo k nějakému sousedovi zabijákovi, který do něj mohl vložit supernebezpečný předmět (což se mezi námi sabotážníky v Česku samozřejmě děje naprosto každý den), anebo – to je už z kapku jiného soudku – jestli budete do burčáku už opět doma (ti Moraváci prostě drží pohromadě). Na americké straně se zase místo slovních lahůdek setkáte s technickými až vědeckými prověrkami (kupříkladu skenování otisků prstů na elektronických zařízeních, porovnávání vašich rysů tváře z fotografií se skutečným stavem zaměřeným kamerou přímo na místě, předání papírových dokumentů nejvyšší důležitosti apod.), po kterých se konečně dostáváte mezi normální lidi do normálního prostředí oné země vyvolené, jejíž snivé obrazy vám budou odteď pravidelně podávány.