Neprobádané
Jak se krmit a přitom u toho nezemřít nebyla naše jediná starost a náplň dočasného lodního života. Měli jsme i cíl, dokonce hned dva - prvním z nich bylo zastavení v půvabném jamajském městečku Ocho Rios. Ráj na zemi - exotické rostliny i zvířena, hospodářské i obytné domky v pestrých barvičkách, bělostné pláže, modravé vody zálivu. Pohoda, klídek a "Irie, man!" v rytmu reggae plynoucí k vašemu uchu odevšad. Nejpůvabnější na tom všem ale byli tamní obyvatelé. My, bělobou pleti zářící turisté jsme byli poznat na sto honů, a oni, nezahálčiví a příležitost nepromeškávající jamajští obchodníci nás hodlali vyždímat naplno a do posledního centu. Naše výkony v podobě milionkrát vysloveného "No, thank you!" (v příjemném i mírně iritovaném rozpoložení) na jakoukoli zpoplatněnou nabídku za stálého zalití potem z důvodu nepředstavitelného parna považuji za rekordní a jsem na ně náležitě pyšná. Odměnou za nekonečné odmítání jamajských služeb nám bylo poležení na pláži s názvem "No problem", vstupem v hodnotě několika málo dolarů a za doprovodu domorodých občanů různého vzhledu i povahy (od láhev vody a sňatek nabízejícího hlídače pláže až po mušle, klobouky a jointy prodávajícího obchodníka, co se naštve, když od něj nic nekoupíte, ale který vám sdělí, že vás i přesto miluje).
Druhým místem, kde jsme vyhodili kotvu a ošahali si zas pevnou zem, byl ostrov Grand Cayman. Pěkný plácek, fakt. Pokud nám na Jamajce vadily řasy v oceánu a zpoplatnění úplně čehokoli, tak tady se nám v těle opět rozhostila nesmírná harmónie. Slunce na nebi i v duši, klid a mír okolo i v nás, úsměv od ucha k uchu, co už nikdy nesmažeme. Avšak leháro na písečné pláži a chytání záviděníhodného bronzu nebylo jedinou aktivitou, na kterou jsme se zmohli. Prozkoumali jsme totiž taky želví farmu! A nejlepším zážitkem ze všech bylo ošahání si malých želvích miminek - sesterské duo a já jsme vyhrnuly sukně, spláchly ruce antibakteriálním gelem a vnořily se bosy do vodní nádrže plné natěšených želviček. Vlastně pardon, želvy byly vyděšené a my natěšené. Ulovily jsme si každá jedno milé zvířátko marně se snažící o útěk a ignorujíc nasupené plácání želvích ploutví do našich pazourek jsme si na ně roztomile požvatlaly, ihned se s nimi vyfotily (památka na takovou aktivitu musí být, že ano) a zase je propustily ze svých spárů na svobodu. Želvičky se pomalu nestačily nadechnout, jak pádily schovat se do nejodlehlejšího koutku pod hladinou, avšak my jsme radostí hopsaly až do stropu. To bylo tak pěkné!
Pak jsme se opět všichni nalodili a užili si poslední veselé chvíle obžerství. Výletní plavba pro nás skončila, avšak Miami se nás už nemohlo dočkat - vizte a slyšte další epizodu našeho cestování v následujícím příspěvku!
Žádné komentáře:
Okomentovat