Milý Willy Fogu, ještě nekončím ...

U Dánska to nekončí aneb Pokračování příběhu Milý Willy Fogu, ...

Po celodenním poletování po hlavním městě Dánského království jsme se vracely nazpět do Malmö. Tam jsme však jen hlavu složily a ráno už zas vyrážely. Tentokrát do Národního parku Söderåsen. Samy bychom se tam asi nikdy nevypravily, možná se o takovém místě ani nikdy nedozvěděly - své díky věnuji Couchsurfingu a oběma hostitelům. Po nabalení všemožných obložených chlebů, fotoaparátu a spacích pytlů jsme za sebou zavřeli dveře bytu a do jednoho se všichni těšili na nevšední dobrodružství, o kterém jsme zatím neměli ani tušení.

Prožili jsme jízdu vlakem se sympatickou a zvědavou průvodčí nadšenou internacionálním složením naší veselé výletnické skupinky (CZ a LT příchozí z PL, jeden D z CH, druhý D ze SWE), přesednutí na autobus, projížďku naprosto pustým a přesto nejosídlenějším krajem Švédska a dorazili na místo určení. Chvíli jsme pátrali po mapě, pak po správné stezce, a nakonec jsme dorazili k vyhlídnuté lesní chatě uprostřed lesa. Výborný nápad - národní park spravuje několik chatek sloužících k bezplatnému přenocování pro návštěvníky všeho druhu, od profesionálních horolezců až po úplné amatéry chvilkově nadšené pěší turistikou (my jsme očividně byli v té druhé skupině). Nejprve jsme se seznámili s nevšedním interiérem našeho asi tři sta let starého ubytovacího zařízení - krb (jenž jsme patřičně využili a řádně v něm topili, až jsme se málem kouřem otrávili), svíčky a zápalky (ano, i toto počítám do interiéru, neb není z čeho moc vybírat, navíc tyto artikuly nahrazovaly jakékoli elektrické osvětlení, které se v chatě rozhodně nenacházelo, takže jejich důležitost je teď zřejmá) a nakonec dřevěné postele (bez jakýchkoliv matrací či pokrývek, které by alespoň trochu ulevily neuvěřitelně otlačenému tělu utiskovanému na jedné postýlce jiným tělem v rámci pudu sebezáchovy a nevoli zmrznout během neskutečné chladné noci). Ještě jsme si prožili onu neodpustitelnou pěší turistiku, vyšplhali se do několika kopců, přešli pár mokřad a potůčků, sestoupili do údolíčka, osvěžili se švédskými dobrotami a zase se vrátili do našeho milého domečku s osvěžující vodou z pumpy a dvěma kadibudkami, kde jsme strávili nezapomenutelnou noc.

Švédské lesy na jihu země mě moc nepřekvapily, od těch českých se zas tak nelišily. Ale na všech kmenech stromů a na kamenech byl tak krásně zelený mech, až to možné není. Hotové smaragdy!

Nad jednou mokřinou se žbluňkavým čůrkem vody

Rozcestníky s nerozluštitelnou švédštinou jsou skoro na každém kroku, což (i přes ten jazyk) zabraňuje ztrátě turistů. Ovšem v noci je lze očividně velmi snadno přehlédnout - vlastní zkušenost zde mluví!

Jen jedno z typických švédských stavení. Naši chatku mi bylo v přítomnosti profesionálních horalů vytahujících z velmi vychytaných ruksaků všelijaké vymoženosti jako například stolní vařič a v nepřítomnosti jakéhokoli rozumného vybavení na naší straně trapné fotit.

Jakmile jsme se vrátili z divočiny, zbývalo jedno příjemně vichřicové odpoledne prolétané (vítr vál skutečně silně) v Malmö. Opět následovala prohlídka historického centra, obdivování všech rozkošných vánočních švédských dekorací (švédský interiérový design je pro mě prostě hvězda jasná), návštěva muzeí a přestávky k posilnění a napojení, při kterých se dalo utratit skutečně vše a přitom si nekoupit víc než šálek kávy (návrat do Polska je vážně blahodárný, především pro mou peněženku).

Kamenní muzikanti vesele se procházející centrem Malmö

Náměstí v Malmö, kde nás za onen den poprvé potkalo sluníčko - zrovna zapadalo.

Ještě stále náměstí, nejspíš s radniční budovou, tady si totiž popiskem nejsem vůbec jistá.

Přístav s majákem v Malmö

Malmö Museum umístěné v budově starověkého hradu

Jako vždy a všude a z jakéhokoli cestování - jsem prostě uchvácena. Snad by to jen chtělo více času, cesta na sever za polární září přeci jen chvíli trvá. Na auroru borealis přijde řada třeba příště. Nesmírně se těším!