Den prvního listopadu, pro katolické Polsko velmi významné datum, pro mě další příležitost poznat kulturu mé momentálně domovské země - jedná se o svátek Wszystkich Świętych, čili svátek Všech svatých neboli Památku zesnulých neboli Dušičky. Ačkoli se považuji za sprostého ateistu bez vyznání, zapalovat svíčku a přitom vzpomínat na své blízké mi přijde pěkné. A tak jsem se nijak nebránila a na ono prvolistopadové úterý se vydala ke hřbitovu.
Jaké překvapení mě, holku z klidné dědiny s poklidným životem a malým vesnickým hřbitovem (normálně se za takového tvora vůbec neoznačuju, ale tentokrát se to opravdu hodí), čekalo! Takové Dušičky popolsku vůbec nespočívají v tom, že se blízký kruh rodinný či jen někteří příbuzní setkají u hrobu, položí nějaký ten věnec či nějakou květinovou vazbu na pomník, zapálí svíčku a tiše rozjímají či utírají slzu. Ne ne, vůbec ne, Gdańsk to dělá ve velkém!
Svíce, malé lucerničky i obrovské lucerny, sušené květy a živé květiny všech velikostí, dekorace z dílen floristů, určitě i sirky a zapalovače - to vše čilí polští obchodníci prodávají s mnohadenním předstihem. A lidé nakupují. Neb všechny tyto propriety pro své "święto" nutně potřebují. Po pořízení všeho nutného jim nic nestojí v cestě a vydávají se na hřbitovy (ano, množné číslo je správně, své nebožtíky mají klidně na vícero místech věčného odpočinku a neváhají navštívit i jiná města).
I nás čekala volba hřbitůvku. Vybírat jsme mohli z devíti (!) míst, to vše na území Gdańsku. Vítězem se stal Cmentarz Centralny "Srebrzysko", ústřední hřbitov založený v roce 1924, rozkládající se na ploše 28 hektarů. Kromě pozoruhodné rozlohy, krásného prostředí a hrobů významných obyvatel má tento hřbitov i vlastní webovou stránku (http://www.zdiz.gda.pl/cmentarze/chapter_77055.asp) s několika obrázky nevšedních pomníků, ceníky a velmi tematickými odkazy, což mě naprosto uchvacuje. Vybrali jsme správné číslo autobusu z posíleného jízdního řádu a vydali se na svou katolicko-neznabožskou pouť. Už samotné prostředky městské hromadné dopravy byly přecpané, a tak nás neznalost naší výstupní zastávky nevyváděla z míry - správně jsme odhadli, že na onom místě se z autobusu vyřítí naprostá většina lidí. Zakoupili jsme svíčky v tamní večerce na rohu a vydali se k bránám. Následující proces mi velmi připomínal příchod na velkolepý hudební festival - dopravu řídili policisté, auta neparkovala jen na provizorně vytvořených místech ale téměř kdekoli, všudy se valily davy lidí, stánky se smutečními dekoracemi, svícemi, ale i občerstvením (to asi kdyby někomu při této příležitosti vyhládlo) se množily přímo úměrně s blízkosti k hlavnímu vstupu. Vše jsem to fotila a vůbec nehleděla na lidi, kteří mě se zájmem pozorovali (nevím, co jim na mně připadalo tak nevšední, jejich jinakost byla mnohem okatější). Ovšem nepřátelská noc a nedostatek umělého osvětlení mi nedovolily pořídit pořádné fotografie, proto jen ono omezené množství obrázků.
V chumlu mnoha hrobuchtivých jsme vpluli přes hlavní hřbitovní ulici na drobnější chodníky. A teď se konečně projevila výhoda té polské masovosti - pohled na gigantický hřbitov zabírající celé údolí nám odkryl nesčetné množství kouzelných světýlek všech barev a velikostí, magicky poblikujících mezi stromy a všude po stráních. Nádhera. Nejsem si jistá, jestli v onom ruchu a hluku, který na hřbitově panoval, může člověk vůbec přemýšlet, ale něco se pro tu krásu nejspíš musí obětovat.
Jako noční hmyz nás k sobě táhlo místo s největší intenzitou světla. Stovky svíček byly položeny jen tak na holé zemi u nejvyššího stromu, pod nohami Ježíše na kříži. Přidali jsme i naše skromné lucerničky (a znásobili tak možné riziko nekontrolovatelného požáru - čímž se dostávám k černému humoru a a přeměně hřbitovu na krematorium, tak honem pryč, toto je článek na vážné téma!), vzpomněli na své blízké a kochali se nevšední podívanou. Stání u ohně mi připomínalo nějaký milý, naprosto nekřesťanský, spíše hodně pohanský zvyk. A tak mi návštěva polského hřbitovu připadala najednou velmi sympatická. Příští rok bych si to mohla zopakovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat